A pokracujem dale

treba to tentokrat bude i delsi a uz konecne dopisu ty prazdniny (kdyz mam tri dny do vanocnich)

V podneli me maminka vzala do jeji prace - dela s malejma detma aby se naucili mluvit, jsou tam hlavne hispansky deti jejichz rodice treba vubec nemaj vzdelani. A pak me dovezla do 'downtown' abych se tam porozhlidla... Tak sem to prosla ale moc nadsena sem nebyla... Bylo to takove, no nevim. Proste ne neco kam bych se sla jen tak kochat. V utery jsem mela v planu jet se kouknout do huntington library a vzit to pres hollywood boulevard - je to pri ceste a tak sem chtela splachnout dve mouchy jednou ranou. Ovsem spala sem pomerne do pozde a pak kdyz sem se konecne vydala na cestu tak bylo neco po poledni. Hollywod boulevard - takovej ten chodnik s hvezdickama teda nebyl nic moc, obycejnej chodnik akorat, ze s hvezdama a hrozne moc pro me neznamejma jmenama. A taky treba pro snehurku, popelku, woodyho woodpeckera (takovej ten loony toones datel) a medvidka pu. Skoda jen, ze to pravdepodobne bylo pro ty Disneyovske nestvury a ne pro ty krasne klasicke. Do huntington library sem se nakonec nedostala jelikoz probihala demonstrace na podporu 'spisovatelu ve stavce' a nejezdily autobusy a... no proste to bylo slozite. Ale jedna zajmava vec byla, ze ve chvily kdy walk of fame skoncila tak zmizeli neony, chodnik byl obycejny beton a vypadalo to puste - a to stacilo jen prejit ulici. Jinak Los Angeles je natolik automobilni mesto, ze modrou oblohu neni v podstate nikdy videt a spis ma clovek pocit, ze se dostal do mlhy, timto padem taky jejich vehlasny napis Hollywood je temer neviditelny, pokud vubec. nasledujici den jsem se vydala na Venice Beach. To je takova ta plaz z filmu a serialu kde jezdi lidi na kolech, koleckovych bruslich, serfari vsude okolo a mnoho podivnych, velmi podivnych lidi. No, ja tam byla preci jen na konci listopadu, takze jsem zadnou blondatou in-line bruslarku v bikinach nepotkala ale jednoho serfare sem videla. A taky zlute auto pobrezni hlidky a par tech potrestenych lidi tam taky bylo. Rozhodne to byla zajmava podivana.
No, a ve ctvrtek prisel ten dlouho ocekavany den. Den krocana. Uz predem v utery maminka koupila macaka ktery mel neco okolo 16 liber (myslim, ze neco okolo 9Kg). Ve ctvrtek rano jsme byli (ja Gabriel a Valentin) odeslani k pratelum co bydleli nedaleko abychom pomohli s pripravami tam. Pote co jsme oloupali obrovskou misu malickejch cibulek a upekli zazvorovy susenky tak jsme sli hrat videohry s jejich dvema synama. No, nejde rict, ze by mi to slo... Ale, vsak to znate, nekdo musi byt posledni, vzdycky :) no jednou sem mozna byla jen predposledni... Ale pak sem to radsi vzdala a predala hraci tlacitka (tak se tomu asi urcite nerika) jinym, nadsenejsim. V pul ctvrte odpoledne jsme se odporouceli zpet domu. A to autem, pri mych narkach, ze to jsou preci jen dva a pul bloku mi bylo odpovezeno, ze tohle je L.A. kde ma kazda rodina auta pro kazdeho clena rodiny, psy, kocky a jeste jedno navic. Tak sem sedla do auta a cele dva bloky nevericne kroutila hlavou. Kdyz jsme prifrceli tak uz pan otec byl pripraven na toho hrdinu vecera. Vzal do ruky elektricky nuz a krajel toho chudaka na platky. S Valentinem jsme si pripadali jak japonsti turisti. Pak jeste dorazila jedna rodina. No dohromady nas bylo 17. postupne jsme si nabrali jidlo vseho druhu - krocan, nadivka, kukuricna buchta, jablecny kolac, jablecny a dynovy paj, brusinkova marmelada, salat, pecena zelenina, cibulky a jeste mozna neco, uz si to ani nepamatuju. kdyz uzs vsici meli plne talire a usedli ke stolu tak jelo kolecko a kazdy rekl za co je thankful. vzhledem k casnemu zacatku vsichni zmizeli brzy a nekdy okolo osme uz nebylo zivacka. A tak zkoncil obrovsky obzervovaci den. Zbytek tydne jsem travila hlavne flakanim se a nic nedelanim. Posledni den jsme si s maminkou vyjeli v 6.30 (!!!) na kolech na plaz. Ze zacatku byla poradna kosa ale pak vyslo slunicko a bylo pekne. Kdyz jsme se zacali vracet tak sem koukala na nejaky ptaky na hladine a krasne zahucela do duny, to mam z toho, ze koukam ta uplne opacnou stranu nez bych mela. A pak uz me cekala jen cesta zpet. Vehementni objimani a v tento den veta jak ses mela o prazdninach doopravdy naprosto ztratila vyznam.

No a tedka mame tri tydny po a ja se chystam na prazdniny vanocni. Ale slibuju, ze sem napisu jeste pred patkem, tedy pred dnem kdy odjizdim. Ale ted uz jdu na veceri. A mrznout do snehu, snad si nenabiju zadnici jako dneska rano 9a to hned nekolikrat :)